Vysoké Tatry

Vy jste na tolik věcí lék...

Rychlý odpolední výběh z Hágů na Gerlach nevyšel, Batizovská próba již je plná hlubokého mokrého sněhu, který hned po slunce západu namrzne. Nahoru to ještě šlo oblézt, až k řetězům... ale dolu by to byla po klouzající hladké žule a sněhu bez lana sebevražda. Škoda, nevadí...
Jak strašně se nechce dolů, je zářivý podzimní podvečer. Nejde to, hlava potřebuje trochu vyvětrat, občas je toho prostě trochu moc..

Nekonečné stoupání v kraťasích jemnou sutí a sněhem do Východného Batizovského sedla. Magický ledový večer v srdci nejkrásnějších velehor světa. Vznešená společnosti nemluvných mrazivých velikánů. Ach kolik jen prostoru pro všechna trápení světa...

Husí kůže i záblesky rozumu nutí k sestupu, jenže duše touží rozloučit se se sluncem právě tady. Čelovka v kapse...hřejivá jistota! Kaskadérský sestup slepce nad stěnami, miliony světel tam daleko v dolinách, strmý chodník, tmavá kleč, očekávání medvědího polibku... Nádhera...

Tatry, ach Tatry... :-))