Ranní překvápko...

Každou zimu odjíždím natáčet nějaké dobrodružství na Sever... Tisíce kilometrů na ledových silnicích, celé dny na cestě za vysněnými cíli a místy.

Ano už i ta cesta autem samotná je zážitek, vidíme spoustu úžasných věcí a zažíváme mnoho docela dobrodružných chvil. Obří stáda sobů na silnici, neprůhledné i neprůjezdné sněhové vichřice na obrovských pláních, magická barevná jízda za svítání nejodlehlejšími fjordy Severu...

A ano, je to něco, co delám svobodně a moc rád. A nijak si tímto nestěžuji naopak:-) Ale vážně ani to cestování tam (nemluvě pak o samotné expedici v divočine, mimo auto, daleko mimo civilizaci) není vždy až taková idylická sranda, jak to pak z filmu VOLÁNÍ SEVERU asi vypadá :-)

Dlouhé vzdálenosti ,mnoho únavných dní za volantem. Nikdy žádné hotely ani ubytovny!!! Už u principu! Hezky kam se dojede, tam se postaví stan, anebo když nesněží a nefouká, šup pod širák.. jen do spacáku na karimatku.

Miluji děsivě mrazivé usínání přímo pod polární září...

Ale věřte, ne vždy je to taková slast. Když už jste na cestě několik týdnů, a máte za sebou třeba 14-denní vyčerpávající putování divočinou s těžkými saněmi, veškerým expedičním, horolezeckým a filmařským vybavením, tak už toho máte plné zuby a romantika jde malinko do útlumu:-)

A najít si nocleh v zimním Laponsku není vždy sranda. auto je vždy až po střechu plné a tak se v něm spát nedá. Všude venku jsou obrovské hromady prašanu, ve kterém se stan jen tak rychle poostavit nedá. A hlavně se velice těžko hledá klidnější místo na zaparkování, aby se člověk pár hodin prospal a mohl pak jet dál. Všechna parkoviště a odpočivadla mimo silnici jsou totiž v zimě zasněžená.

Tak je nutné zkoušet všemožné boční silničky, které jsou náhodou v zimě prohrnuté a doufat, že na konci bude nějáká vyhrnutá točka, nebo plac, na kterém vydržíte do rána i se stanem, aniž by vám metr kolem hlavy projížděly obří kamionÄ‚ĹĽ se dřevem a vším možným.

Tuhle noc jsme projížděli oblastí kolem jezera Kilpisjávri. Nikde nic, každá náhodná ulička vedla přímo k nějaké odlehlé laponské usedlosti, bez šance zaparkovat a postavit stan Až na asi 8. pokus přijíždím na velikou, dokonale rovnou plochu. Za sebou mám dnes 1400km, a tak jen rychle postavit stan a spát, zítra nás čeká první den tahání materálu do obřího odlehlého kaňonu... V noci dost fouká, a tak auto stavím proti větru a kotvím o něj stan.

Teprve až ráno vidím, že parkujeme na zamrzlém jezeře...